Poslední předvánoční den ve škole probíhá většinou ve stylu vánočních besídek a sledování pohádek či filmů s vánoční tématikou. My osmáci jsme si vytvořili tradici vlastní – každý rok strávíme společné chvíle na nějakém zajímavém místě. Loni to byla mýdlárna v Růžové, předtím Vánoce s knihou v městské knihovně. Letos jsme se vydali nejprve do Nového Boru, abychom ve zdejší sklárně poznali tajemství výroby skla. Obdivovali jsme umění foukačů skla i tvarování sklářské hmoty pomocí forem. Pohled na žhnoucí sklářskou hmotu a rozpálené pece nám připomínal pohádku „S čerty nejsou žerty“, která nepochybně k Vánocům patří.  V podnikové prodejně si někteří nakoupili vánoční dárky nebo si jen udělali radost skleněnou drobností. Když jsme se zahřáli u sklářských pecí, vydali jsme se do království paní Zimy na Panskou skálu. Že nevěříte? Že v Děčíně a okolí letos není možné spatřit sníh? Ani my jsme nechtěli uvěřit, že v místě, kde se ukrývala princezna Krasomila s králem Miroslavem, letos rozkvetly ledové květy. Po návštěvě „pekla“ a „ledového království“ nezbývalo než popřát si k Vánocům mnoho zdraví a štěstí a rozejít se do svých domovů.