V pondělí  14. 11. proběhlo okrskové kolo žáků 6. - 7. tříd. Zde si naši hráči vytyčili cíl postoupit do prosincového finále. Ze sedmičlenné skupiny postupovaly první dva celky. Nejkratší cesta byla tedy porazit 6 soupeřů a to se našim hráčům podařilo. Přestože naši kluci na turnaji byli v celku dominantní, o čemž svědčí 6 výher a skóre 29:4, mají pořád co zlepšovat.

Zvolená sestava se totiž viděla a sehrávala na turnaji poprvé. Proto byl nemalý otazník, zda byli vybráni ti správní borci. Naše hra měla jak lepší tak i horší chvilky. Kluci museli nejdříve přijít na to, proč hrát tak a proč nehrát onak. Dá se říci, že kluci si během turnaje nahrávali do svých hlav určitý herní projev. Pokud si to v hlavě tak nastaví, mají schopnosti na to hrát velice slušný florbal a myslet na přední pozice. Je však otázkou, kolik času v zápase se budeme vždy tímto řídit. Od toho se bude vše odvíjet.

Další kolo bude o poznání těžší. Hráči však během pondělí ukázali, že psychicky mají také sílu, když zvládli nedobře se vyvíjející zápas s Kamenickou a Komenčákem.

Po postupu zavládla spokojenost, ale zároveň i odpovědnost a chtíč zvládnout i ten další prosincový krok, proto si do nadcházejících týdnů tým naordinoval několik ranních tréninků. Věříme, že dřina navíc se nám v prosinci vrátí a odmění nás.

Sestava:

Havriljak, Lacina, Bräuer, Sochor, Čermák, Kvíz, Dej, Bouša, Chovanec, Martinec

ZŠ Tyršova : ZŠ Benešov 6:0

ZŠ Tyršova : ZŠ Želenice 7:0

ZŠ Tyršova : ZŠ Březová 4:0

ZŠ Tyršova : ZŠ Kamenická 3:2

ZŠ Tyršova : ZŠ Komenského 4:2

ZŠ Tyršova : ZŠ Březiny 5:0

     Od soboty 30.1. do čtvrtka 4.2. si naši žáci 5.A a 6.B užívali sluníčka, sněhu, dlouhých a širokých sjezdovek a hlavně hodně legrace na svazích rakouských Alp. Počasí nám opravdu přálo, jídlo bylo výtečné a lyžování nemělo chybu. Opět jsme se zdokonalili, jak v dlouhých obloucích, tak v carvingu. Uchvátila nás nejen panoramata na vrcholcích těchto velehor, ale i tunel uprostřed sjezdovky zakončený skluzavkou.

     Největší radost máme z toho, že se nikomu nic nestalo, všichni jsme si to náramně užili a v ranních hodinách se s úsměvem vítali s našimi rodiči. Obrovské díky patří všem dospělákům, kteří se o nás po celou dobu starali, učili nás, jak překonat strach z výšky, nebát se v kabinkové ani na sedačkové lanovce a v neposlední řadě nás opět mnohému naučili. Bylo to vážně krásné.

     Domů se nám většinou nechtělo, ale všechno krásné musí jednou skončit. Tak snad zas někdy ………….Děkujeme